Vrátíme Krupce dobrou pověst
Vrátíme Krupce dobrou pověst
Slova neznámého občana Krupky k obsahu květnové RADNICE, vyslechnutá na jedné autobusové zastávce:
„Krupská "demokratická" republika, které v současnosti vládne velký Kim Ir Matouš, který převzal vládu po Kim Ir Pucharovi a dál úspěšně pokračuje v huntování Krupky, byl v přísně cenzurovaném plátku Radnice vychválen v zájmu podpory pěstování jeho kultu osobnosti až do zblbnutí a myslím si, že by se měli v redakci zamyslet nad přidáním dalších stránek tohoto úžasného městského plátku, protože té chvály na Kim Ir Matouše by se tam vešlo tím pádem víc.“
Květnová RADNICE opět z plných sil buší na podvědomí občanů Krupky. Za vším dobrým, co se v Krupce děje, stojí totiž neohrožený starosta Matouš. Jen namátkou: festival Anifest v Krupce, hornické památky Krupky v UNESCO, oslavy založení hasičského sboru v Krupce. Pozorný čtenář najde i další nepřímou propagandu starosty Matouše v dalších článcích. A tak ti, kteří RADNICI plní pro-matoušovskými články, dosáhli nechtěného, když přehnanou snahou starostu Matouše občanům vychválit, ho značně lidem znechutili. Zvlášť když pro jeho oslavnou propagaci jako vždy zneužili finance města.
A to v RADNICI „nepochopitelně“ chybí akt uctění 313 obětí pochodu smrti (je tu jen krátké poděkování ČsOL), kde se každoročně „elita“ z krupské radnice předvádí jako odhodlaní nepřátelé totality a bojovníci za mír a demokracii. Přitom na radnici každodenně demokracii tupí za využití nejhrubších totalitních metod, ty násilné, tj. protimírové nevyjímaje. Letos to byl zvlášť hluboký zážitek, když se obětem totality klaněli hlavní vykonavatelé totality na krupské radnici - pánové Matouš, Rouček a Saifert.
Činili tak za potlesku skvadry krupských a krajských komunistů s krupským místostarostou Dubským a hejtmanem Bubeníčkem v čele. Mediální rádce radnice Ing. Křivohlavý pochopil, že toto je již příliš silné kafe i pro jinak na leccos zvyklé občany Krupky, a tak reportáž z pietního aktu na Prokopce do RADNICE nezařadil. Zvídavý čtenář si ji však snadno najde na jedné z regionálních televizí, která krupskou radniční „elitu“ všemožně propaguje. Je otázkou, zda také jako v RADNICI za peníze města, tj. z daní nás občanů.
Přitom Zdravá Krupka nepopírá, že je úkolem a povinností představitelů města přivádět do města významné společenské a kulturní akce a události, zúčastňovat se jich a informovat o nich občany. Špatné na tom je však to, že se barbarské „elity“ v čele krupské radnice při kulturních akcích často chlubí cizí prací těch, kteří akci či projekt připravili. Pietních aktů uctívajících oběti totalit pak zneužívají k maskování své skutečné totalitní tváře. Samozřejmě občany, za nimiž je vidět hmatatelná, demokratická a kulturní praxe, na slavnostní akty nezvou nebo je před nimi tají, aby zabránili jejich účasti. Raději si zvou své pochlebovače, kterými se to na jejich akcích jen hemží.
Na tyto akce, sloužící často více k propagaci současné „ radniční elity“ než účelu, který mají v názvu, nedá tato „elita“ ze svého ani korunu. Doslova to bučí hlavně u starosty Matouše, jehož nákladným životním stylem za poslední roky protekly desítky milionů korun. A to většinou díky kšeftům spojeným s jeho funkcemi na radnici, podle policie zlegalizovaných souhlasem minimálně deseti jemu poklonkujících zastupitelů.
Symbolicky sem patří i oprava sochy Sv. Jana Nepomuckého. Ten byl zavražděn poté, co v prospěch církve "vyfoukl" rozsáhlý majetek králi Václavu IV. Král se pak ve vzteku opil, se svou bandou Jana chytili a při mučení umlátili k smrti. Pak jeho tělo hodili do Vltavy, aby svůj děsivý čin zamaskovali. Podobně měl skončit i pražský arcibiskup Jan z Jenštejna. Ten však před králem zpitým mocí a alkoholem rychle utekl na tehdy svůj unčínský hrad Kyšperk (ten též symbolicky vyhořel a následně zpustl po pijatice pánů z Krupky slavících v 16. století jeho získání), kde se před rozzuřeným Václavem IV. dlouho skrýval.
Je pochopitelné, že starosta Matouš bude těžko ze svého podporovat opravu sochy Jana Nepomuckého, která připomíná takovou ukrutnost, ke všemu spojenou s vyfouknutím velkého majetku. Těch podobností mezi ním a Václavem IV., též zhýčkaným, arogantním a mocí zpitým potomkem vlivného rodu, je příliš mnoho.
Doporučujeme: IX. České církevní dějiny – Václav IV. – arcibiskup Jan z Jenštejna – sv. Jan Nepomucký
(red.)