Vrátíme Krupce dobrou pověst
Vrátíme Krupce dobrou pověst
Pro firmu pozitivní, pro ty, které Knauf Insulation (KI) svými granty či jinak podporuje, zřejmě dobré (lepší než nic), ale pro spoustu občanů Nových Modlan, Soběchleb, Bohosudova a Maršova zlý sen, který přetrvává, i když je třeba přiznat, že nejhorší byly první tři roky.
Ředitel závodu KI Ing. Jan Brázda připomíná toto výročí velmi hrdě na stránkách posledních dvou čísel měsíčníku Radnice, který mu poskytuje pravidelně neplacenou reklamu po celých dlouhých 10 let.
Ačkoli prošla firma za těch 10 let různými změnami, rétorika ředitele závodu se za celých deset let vůbec nezměnila. Stále jí jde o dobré sousedské vztahy, o podporu různých projektů, ale hlavně o své zviditelňování. Je pochopitelné, že ředitel musí firmu, kterou vede, chválit. Je však škoda, že se při svém bilancování zcela zapomněl zmínit o těžkých začátcích, kterým musel závod a i on jako jeho ředitel čelit. Z jeho úst nepadlo na stránkách měsíčníku Radnice ani slovo o problémech, které nastaly po spuštění závodu do zkušebního provozu a které musel celé další 3 roky řešit. Byly to pro něj roky velmi nepříjemné a náročné, a tak je zřejmě v zájmu zachování svého dobrého duševního zdraví rád a dobrovolně vytěsnil ze své paměti.
Nezbývá tedy nic jiného, než abychom tuto cca třetinu existence firmy v Krupce připomněli my. My, jimž spuštění provozu Knauf Insulation neskutečně otrávilo v následujících letech život, mnohým poznamenalo i zdraví, a kteří dodnes víme, že to byla fatální chyba vedení města, které pro nás (nevíme, jak pro ně) nesmyslně tlačilo v procesu zjišťovacího řízení orgány k urychlení povolovacího procesu pro vstup KI do Krupky (zatímco jinde ho laskavě vyprovodili). Musíme to připomenout, protože nám se bohužel nepodařilo pachuť z existence Knaufu v Krupce z mysli dodnes vytěsnit.
Dovolte, abych uvedla svůj „příběh“. Je počátek července, začínají prázdniny, konečně se udělalo hezky, ale ouha – venku nelze vydržet. Okna nelze nechat otevřená. Zápach, zápach a ještě jednou odporný hustý zápach po spáleném bakelitu. Později se ukazuje, že kromě zápachu létá vzduchem i skelné vlákno (kolik jsme ho asi tehdy nadýchali) a pryskyřice, která zalepí vše, nač dosedne. Provoz obtěžuje i hlukem, ruší lidi až na Maršovském sídlišti. Není tedy divu, že toho po dvou měsících mají všichni (kromě radních) plné zuby a během svou dnů se stihne pod petici proti Knaufu a za návrat k čistému ovzduší v Krupce podepsat 1110 lidí.
V ten moment začíná moje intenzivní občanská aktivita (která mě nakonec přivedla i do komunální politiky) v boji za čisté a zdravé ovzduší v Krupce. Spolu s dalšími naštvanými lidmi se po půlroce transformujeme na občanské sdružení Zdraví pro Krupku (dnes jsme zapsaným spolkem), abychom mohli sami začít kauzu KI řešit s odpovědnými orgány, když tak odmítlo učinit město. Místo toho, aby pomohlo, házelo nám jen klacky pod nohy.
Zjišťujeme hodně nepříjemná fakta. Provoz nikde nechtěli, jen krupští radní ho brali všemi deseti. Z dokumentace, kterou KI předložil, jsme také v šoku, protože KI naprosto otevřeně deklaruje, jak hodně tu bude škodit (kolik tun amoniaku, mutagenního fenolu a rakovinotvorného formaldehydu bude ročně chrlit). To však vedení města nijak nevadilo, tlačilo na další orgány, aby urychlily proces schvalování. Dozvídáme se, že proces skončil hned na začátku, tj. zjišťovacím řízením. Znamenalo to, že není zapotřebí podrobovat tento velký zdroj znečištění životního prostředí dalšímu posuzování jeho vlivu na životní prostředí zvanému EIA. Nevadilo, co bude chrlit a nevadilo, kde to bude chrlit – v dolíku pod horami, který trpí špatnými rozptylovými podmínkami.
A bylo vymalováno. Prostě to zřejmě ti hodní páni z rodiny Knaufů v Krupce zkusili a hele ono jim to vyšlo. Prostě Krupka je zlatý důl (kolega ji však přirovnává spíše k mršině, na kterou sedne kdejaký sup), i když to není zrovna vidět. Vsadili na správné koně, o které nabyla v Krupce nouze.
Co teď s tím? Závod stojí, dokonce jede a nestál málo. Na zbourání zapomeňte! Tak jsme museli začít jednat. S firmou, jejím vedením, s odborem životního prostředí Ústeckého kraje, s Českou inspekcí životního prostředí, s Ministerstvem životního prostředí, se zdravotním ústavem, hygienou a nakonec jsme se museli obrátit i na ombudsmana. Významně nám pomohla Arnika a Ekologický právní servis (dnes Frank Bold). Kauza vzbudila zájem médií, několikrát se jí věnovali Reportéři ČT, ČRo Sever a další média. V měsíčníku Radnice však ticho po pěšině, naopak prostor dostával Knauf Insulation.
Po dvou letech se nám podařilo získat krajský úřad pro myšlenku zadat celoroční měření imisí, tj. toho, co v Krupce a okolí dýcháme. Na základě jeho výsledků pak byla vyhodnocena zdravotní rizika pro obyvatele Krupky a okolí, aby následně KI přehodnotil svůj přístup a přešel na ekologičtější technologii.
Od roku 2010 lze hodnotit situaci kolem KI jako výrazně lepší, ale i tak si lidé i dále stěžují na zápach, pálení očí, alergie. KI se přestává objevovat v řebříčcích znečišťovatelů na předních místech. Přesto ještě další 3 roky hlásí do Integrovaného registru znečišťovatelů množství vypuštěného formaldehydu, jehož hodnoty, ačkoli relativně nízké ve srovnáním s hodnotami dřívějšími, stále stoupají. Na to, proč i přes stoupající tendenci a ohlašovací povinnost do IRZ formaldehyd již třetím rokem KI neměří, čekáme vysvětlení z Ministerstva životního prostředí. Jakmile ho budeme mít, dáme vědět.
Takže suma sumárum. KI vytvořil ve svém závodě pouhých 120 pracovních míst (dnes jich je asi o 40 více), díky našemu tlaku na přechod k ekologičtější technologii zvýšil kvalitu svých výrobků,ale pouhou jednu desetinu procenta (!) ze svého zisku vrací tam, kde škodí, a to v podobě grantů, dětského hřiště apod. Za oněch 10 let vrazil do Krupky 15 milionů, což je zlomek ve srovnání s daněmi, které neodvádí na rozdíl od místních obyvatel do Krupky, ale do Prahy. Takže to, co tu „uplivuje“, je jen taková malá úlitba bohům. Většina obyvatel města a okolí ho stále nepřijala za příjemného, ale spíše za trpěného souseda. A bude ho muset trpět, jak říká ředitel KI, ještě minimálně dalších 10 let, neboť si KI v Krupce nadělil ke svému jubileu novou tavící vanu za 300 mil. rokun. A ta chvíli vydrží. Vydržme i my, ale nedejme se!
Miloslava Bačová, předsedkyně Zdraví pro Krupku (zapsaný spolek) a zastupitelka města Krupky