Vrátíme Krupce dobrou pověst
Vrátíme Krupce dobrou pověst
Tak zní název dvou konferencí, jichž jsme se jako zastupitelé za Zdravou Krupku v posledním roce zúčastnili.
Obě konference pořádala Katedra politologie Vysoké školy ekonomické v Praze spolu s Fondem Otakara Motejla. V jednotlivých panelech vystoupili jak odborníci z různých státních orgánů (např. Nejvyšší soud, Ministerstvo vnitra) a neziskových organizací, tak i aktivní občané či již fungující komunální politici.
Cílem letošní konference „Otvírejme radnice II“ (21. 3. 2015) bylo poskytnout odborné zázemí a zkušenosti pro zprůhlednění místní politiky a propojit nové zastupitele s více zkušenými protějšky a aktivními občany z celé republiky i experty z akademické i nevládní sféry.
Protože se již dlouho snažíme dosáhnout změny v komunikaci krupské radnice vůči veřejnosti i vůči opozici, rozhodli jsme se konference zúčastnit. Víme, že jejím smyslem je nejen vzdělávat, propojovat a motivovat aktivní občany k úspěšnému zapojení se do komunální politiky, ale také ukázat současným zastupitelům dobrou praxi, jak může radnice fungovat. Program vypadal velice slibně a také splnil naše očekávání.
Na programu byly tři panely:
Panel „Začínáme, otevíráme?“
Panel „Jak otvírat, aby nás nezavřeli?“
Panel „Jak otvírat, když nemáme klíče?“
Panel „Začínáme, otevíráme?“ moderovala Vladimíra Dvořáková, Katedra politologie VŠE
Panelisté se vyjadřovali k následujícím tématům:
• Jsem v radě a co s tím? Jsem v opozici a co s tím?
– Karel B. Müller, VŠE Praha
• Na radnici bez pořádné opozice
- Jan Čižinský, starosta Prahy 7
• Cesta od volebního úspěchu do opozice
– Renata Chmelová, zastupitelka Prahy 10
• Nastavení a vytváření kontrolních mechanismů zevnitř
– Vladimíra Dvořáková, VŠE Praha
Panel byl určen především těm, kteří se po volbách stali zastupiteli a dostali se buď přímo až do rady města (v ní jsou ovšem v menšině a tak jejich hlas nemá žádnou zásadní váhu) nebo skončili i přes volební úspěch v opozici. Mluvilo se o demokracii, kterou u nás vnímá stále ještě spousta starostů a radních jako diktaturu jednoho názoru, který pak prosazují silou. Demokracie je však širokým spektrem názorů, o něž je třeba se na politickém bojišti střetnout. Je třeba respektovat fakt, že každý má právo na svůj názor a „opozice“ není sprosté slovo, jak si někteří myslí. Opozice je důležitou součástí demokracie. A jen rozumná, nikoli arogantní vládnoucí skupina respektuje opozici jako partnera, který jí může pomoci posunout samu sebe a město kupředu. Bohužel ne všude bývá vztah vládnoucí skupiny k opozici vstřícný, spíše naopak. Opozici jsou odmítány potřebné informace, na jejichž základě by mohla konstruktivně oponovat. Opozice může být velmi účinným vnitřním kontrolním mechanismem, musí jí být ovšem umožněno být součástí alespoň kontrolního výboru.
Jakoby nám z duše mluvili. Přesně v takové situaci je opozice v Krupce. Nejsou jí poskytovány ani informace, na které má ze zákona o obcích právo. Jak je to možné? Vymahatelnost zákona je v tomto případě bezzubá. Zastupitelé ZK byli v minulém volebním období donuceni zažádat podle zákona 106, tzv. Infozákona. I pak dělalo vedení města neskutečné obstrukce. Až rozhodnutí Krajského úřadu v Ústí nad Labem donutilo tajemníka k poskytnutí požadovaných informací. Jako opozice jsme se přes opakované dotazy nedozvěděli nic o přípravě nového územního plánu, nebyli jsme přizváni k pracovnímu jednání o přípravě návrhu rozpočtu. Přestali jsme dostávat informace o činnosti rady a to stále ještě není celý výčet.
M. Bačová, R. Příhoda